Ve spisech aztéckého prince Ištil-Čečitl se píše: "Všichni se shodují v tom, že obrovští kimanové byli první obyvateli země. Suroví obři, oddáni hnusným neřestem, byli postrachem všech národů. Ale konečně došli svému osudu. A zatím co se příroda třásla, moře vystoupilo ze břehů a hory se změnily v sopky a jedna druhou převyšovaly, byli od rozhorčených bohů zabiti. První doba tellecká Tlal Tenathiuh je dobou obrů, kteří vyrostli ze země a také druhou dobu, dobu ohně Tle-Tonathiuh, ovládali obři. Teprve ve třetí době Eheka Toathium byli přemoženi novou rasou, obyčejnými lidmi, kteří příšli do země od východu."

Podobné líčení můžeme najít u Saxona Grammatika.

"Přede časem byli tři druhy lidí. Za prvé lidé ohromné velikosti - obři. Dále žili lidé velkého ducha, kteří měli schopnost věštit. Pak přišli obyčejní lidé. Ti už neznali umění dřívějších ras, umění měnit vlastní podobu, umění mizet lidským očím. Ale přesto zvítězili nad ostatními rasami a stali se pány země."

Staré kosmologie znají ještě obrovité rasy jako např. Lemury žijící na vzdáleném gonwanicko-pacifickém kontinentu. Také Rapanuiové na Velikonočních ostrovech byli podle dochovaných pověstí lidé s obřím vzrůstem.

Dávné americké atlantsko-mexické rasy byli také gigantï. V nordických pohádkách se to jen hemží hroznými obry-lidožrouty. Utnapištim v eposu Gilgameš je chlupatý obr, který žije zároveň "s divokým bouřením vod" a byl možná současníkem ještěrů. Je to všechno legenda, mytologie nebo snad dřívější sci-fi? Neskrývá se za těmito pověstmi alespoň část pravdy? V raných geologických dobách žili na Zemi zvířecí obři, nemohli tu žít i obři lidští?

Lidé se se svými sny a pověstmi neradi loučí. A pokud jsou už k tomu nuceni, vytvářejí si nové. Například polárníci se často setkávali s příběhy o obřích kmenech žijících mezi  Eskymáky. Začali je tedy mezi nimi hledat, avšak bezúspěšně. Nakonec se našli mezi černochy kmene Wahuma, sídlícím u východoafrického jezera Victoria, kde jsou lidé meřící dva metry považováni za zcela běžné.

Bílí Indiáni z amazonských pralesů, kteří žili v době kamenné, většinou neměří méně než dva metry. Fosilní zbytky obrů se však nenašly. Všechny zprávy o jejich nálezech byly falešné. Někteří vědci si dokonce určili za svůj životní cíl najít stopy ras titánů. Mezi ně patřil i italský vědec Evelin Leonardi. U mysu Anaxur na pobřeží Tyrhenského moře našel zbytky dávné lidské kultury. Tvrdil, že zde před mnoha lety žili lidé neobyčejně velkých rozměrů. Tito obři prý pracovali s ohromnými kladivy a dláty a zvěčnili v Pisco Montano své titánské rysy.

O dalších obrech píše dr. Aleš Hrdlička. Zmiňuje se o skalních malbách, které byly objeveny v severní Arizoně. Jednou z nich je obraz dinosaura, vyrytý do skály. Vedle mastodonta stojí lidská postava. Podle kostry můžeme zjistit, že poměr postav je správný. Ale sotva tento fakt připustíme, vyskytne se řada otázek. A navíc by to znamenalo, že by tento člověk musel měřit pět metrů. Skutečnost?! Nebo jen  přání, sen fantazie, či pouze nějaký symbol pravěkého člověka. Pravěkého člověka? Vždyť v té době podle oficiální vědy lidé ještě nežili!

 Ale podívejme se do vědecké literatury. Je v ní popsáno přes dvě stě životopisů obrů.

K největším a nejznámějším prý patřil  římský císař Maximin, o kterém pověst vypráví, že na svých tlustých prstech nosil náramky své ženy jako prsteny. Z novější doby známe obryni Marianu Wehde z Benkendorgu, která měřila 225 centimetrů. Olomoucký Drásal dosahoval výšky 230 cm. Čínský obr Čang-Ju Sing byl vysoký 236 cm a měl hmotnost 184 kg. Fin Cajanus dosáhl výšky 283 cm a Hans Kraw 275 cm.

Velmi proslulým byl kdysi Karl Ulrich, který se narodil v roce 1880 v kraji Swednitz. V patnácti letech měřil 250 cm a prstenem, který nosil na prostředníčku pravé ruky, se dal provléci tolar. Známý byl také Patric Colter vysoký 268 cm. Prý se často bavil tím, že si zapaloval dýmku o pouliční lucernu. Ruský obr Machnov měřící 237 centimetrů se proslavil svým vystupovaním v pantonimě Passage v Berlíně. Proslulá byla i jeho náladovost a rozmařilost. Pokud prý nedostal uprostřed zimy jahody, nevystupoval. Navíc byl kvůli své násilnické povaze v neustálém konfliktu s policií. Zemřel ve čtyřiceti letech ns tuberkulózu kostí.

Možná vás bude zajímat, kolik tito obři snědli. Třeba takový Sibiřan Kazanov, který ve čtyřiatřiceti letech měřil 282 cm, vážil 200 kg, spotřeboval denně 3 litry mléka, 20 vajec a 2 kg masa. Mnozí jeho kolegové snědli i třikrát více, ale Kazanov měl o to větší spotřebu spánku. Nestačilo mu prý ani patnáct hodin denně.

Všechno překonal "obr z Buširu"  Siad Khad. Byl to prý snad největší člověk za posledních pět tisíc let Měřil 327 cm a vážil přes 200 kg. Tento muž, nadprůměrné inteligence, rostl až do devíti let normálně, potom byl jeho růst doslova chorobný. Hlavu měl tak velikou, že ji nemohl nést zpříma. A např. z člunu musel být vytahován pomocí kladky.

Lidé nadměrného vzrůstu mají tělesnou odolnost nižší než lidé normální výšky. Častěji také trpí poruchami zraku, protože nadměrně vyvinutá hypofýza tlačí na oční nerv. Mnohé jejich vnitřní orgány jsou na dětském stupni vývoje. Pověstná je také jejich nešikovnost a topornost. Jen málokdy se stává, že síla jejich svalů odpovídá zvětšeným tělesným proporcím. Většinou se nedožívají vysokého věku.

Pozůstatky legendárních  obrů - tak jak jsou popisování v pověstech- se nenašly. Lidé, kteří měří přes dva a půl metru, jsou často nešťastní. Jejich neštěstí se přímo úměrné jejich výšce.